Stojím na parkovišti u Tesca a čekám s mírným rozechvěním na příjezd neznámé Paní. Detaily byly dohodnuty mailem, tak pozorně vyhlížím tmavě zelenou Octavii. Přesně podle instrukcí jsem „na ostro“, sebou mám pouze igelitku a v ní 2 plastové lahve vody. Konečně…auto u mne zastavuje, spustí se okénko …Dobrý den Paní..říkám se sevřeným hrdlem. „Tašku dej na zadní sedadlo a stoupni si asi metr od auta“ ozve se z okénka. Plním pokyny a čekám na další. „Teď si stáhni kalhoty a ukaž mi ho!“ Váhám a rozhlížím se, to jsem nečekal. Naštěstí v bezprostřední blízkosti zrovna nikdo není tak úkol plním.
„V pořádku, nasedni ke mně.“ Sedám si na přední sedadlo, beru si pás a opatrně Paní obhlížím. Je jí asi tak třicet, tmavé vlasy stažené do culíku, tmavé brýle na očích. Pěkná postava v lehkých letních šatech, na upravených nohou žabky. Na první pohled by v ní nikdo dominantní dámu nehledal. „Nečum a nasaď si to na krk a zaklapni zámek“ podává mi řetízek a malou kladku. Vykonáno…“Teď tohle“ a už držím v ruce tmavé brýle…nasazuji si je a nevidím…skla jsou začerněná, neprůhledná. Auto se rozjíždí, snažím se vnímat alespoň pocitově kam asi jedeme, ale po chvíli ztrácím orientaci. Paní celou dobu mlčí, já raději taky. Asi po půlhodině jízdy přibrzdí a zajíždí mimo silnici, parkuje. „Vystup!“ strohý povel a já lezu ven. „Brýle sundej a vezmi igelitku.“ Odevzdávám brýle a beru igelitku. Paní bere malý batůžek a vyrážíme do lesa. Asi po 100 metrech se objevuje hromada naskládaného dřeva u které se zastavujeme.
Zde se musím svléknout úplně donaha, věci naskládat do igelitky a schovat za to dřevo. Jsme pořád blízko silnice a na cestě takže jsem dost nejistý a mám trochu strach, že mne někdo uvidí. Je mi jasné, že se ke svým věcem asi tak hned nevrátím. Pak musím vypít skoro celou lahev vody…..Druhou Paní vkládá do batůžku který následně ponesu. Vyrážíme dál po cestě, musí to být zajímavý pohled, mladá paní na procházce a za ní já, nahý s batůžkem a rukama za hlavou. Začínám pociťovat vzrušení a strach zároveň. Paní to nepřehlédne a vymýšlí vylepšení. „Nahoň si ho a stáhni předkožku tak, aby byl pěkně vidět žalud!“ Udělám co poručila…..“Výborně“ směje se a fotí mne mobilem. „Chci aby ti takhle stál než dojdeme k potoku.“ Cítím silné vzrušení, pohled na její pěkné tělo upnuté v průsvitných šatech a krásné bosé nohy vše jen umocňuje….Pokračujeme v cestě a po pár metrech se objevuje celkem dost velká kaluž a bláto po nedávných deštích. „Přeneseš mně přes to v náručí, ale nesmíš se mého těla dotknout ptákem!“ Beru Paní do náruče a opatrně se pouštím přes bláto a kaluž na druhou stranu, cítím její vůni a pevné tělo….vzrušení graduje….na suché cestě Paní opatrně pokládám, ale stalo se co nechtěla, můj stojící penis se otřel o její stehno a zanechal mazlavou stopu. „Co to má znamenat? Jak sis to dovolil?“
Blekotám cosi o omluvě, ale Paní to nezajímá….Musím sundat batoh, Paní vyloví lesklá pouta ta mi zacvakne za zády na zápěstí. Pak musím za trest několikrát proběhnout tím blátem tam a zpět. „Jestli ti klesne tak tě v tom nechám vyválet“ říká Paní a pobaveně znovu fotí. A ještě musím vylézt na pařez u cesty a co nejrychleji kroutit bokama tak, aby mi stojící penis pleskal o tělo. Cítím, že pokud rychle neřekne dost tak vystříknu….Naštěstí jí to stačí a sundává mi pouta, ale bere barevnou šňůru..“Přivaž si to za koule, ale pořádně!“ Rychle plním rozkaz a už mně vede jako pejska na vodítku. Konečně potok, Paní stočí vodítko, musím ho držet v zubech a smím se v potoce umýt od bláta….pak mi poručí, abych si do té ledové vody lehnul na břicho a schladil své vzrušení. „Pěkně se scvrknul“ směje se mi Paní a mně se po té koupeli vrací pocit strachu, že mně někdo může vidět. Naštěstí scházíme z cesty do lesa, jdu na vodítku a pomalu se mi vrací vzrušení, ale hlavně se hlásí o slovo vypitá voda a močák touží po vyprázdnění, prosím Paní o dovolení. „Možná až na místě“ říká a vede mne dál. Dojdeme na malou mýtinu mezi borovicemi. Sundávám batůžek a znovu prosím o povolení.. „Dobře, klekni a dej ruce za záda, kolena co nejdál od sebe!“ Když to udělám, položí pode mne papírový kapesníček. „Teď můžeš, ale jestli jediná kapka bude na tom kapesníku, potrestám tě!“ Bez ruky a v takové nepříjemné poloze to prostě nejde splnit. Sice přichází úleva, ale spousta moči skončí na kapesníku, i když jsem se snažil co nejvíc vyklonit dopředu. „Vstaň a nahoň si ho, chci aby ti stál!“ To jde rychle. Pak bere vodítko, přehodí ho přes větev a přitahuje až stojím na špičkách…..Pevně šňůru uváže, sedne si přede mne na pařez, dá nohu přes nohu a pohupuje žabkou tak, že pleská o chodidlo a je vidět, že přemýšlí co dál. „Líbi se ti to?“
Říkám ano Paní..ale není to příjemné..“Tak to vylepšíme.“ Znovu mi nasadí pouta na ruce za zády. Vrávorám na špičkách a snažím se udržet rovnováhu. Zvedá za zemně kus dřeva, položí mi ho před nohy. Není to nic velkého, tak kolem půl metru. „Teď se rozkročíš tak, aby se ti to dřevo vešlo mezi kotníky. Máš na to minutu, nebo pak přinesu delší.“ A spustila stopky na mobilu. Zoufale se snažím dát nohy co nejdál od sebe, ale vzhledem k tomu, za co visím to nejde….nezvládnu to. Paní podá klacek o něco delší a vymění ho. Snažím se co nejvíc uvolnit silný tah a snad jen silné vzrušení mi umožňuje to vydržet. Slyším, že opět něco bere z batůžku a vzápětí vím co…přistoupí ke mně zezadu a nasadí mi gumový roubík a pevně jej zafixuje řemínkem. Cítím, že mně začínají chytat křeče do nohou….Paní stojí přede mnou, má gumovou rukavici na pravé ruce a v levé drží malou lahvičku. Tou gumovou mi několikrát lehce pohoní ptáka, cítím, že to dlouho nevydržím. Pak ale celkem nevzrušeně povídá.
„Pokud se nerozkročíš, natřu ti tímhle žaluda a nechám tě pak viset nejmíň hodinu!“ S hrůzou vidím tu lahvičku..Chilli..hrůza….chytí mne znovu za penis, hrubě stáhne předkožku a blíží se hrdlo lahvičky….Seberu všechnu sílu a za hrozné bolesti se rozkročím co to jen jde…“Dobře“ pochvaluje si to Paní a ještě mi sama nohou moje kotníky dostává co nejdál od sebe…Už snad ani nestojím na zemi, nebýt roubíku, řval bych….“Zůstaň tak, jestli se hneš tak ti ty nohy roztáhnu a uvážu“ slyším její hlas. Klidně bere mobil a znovu mně fotí. „Teď ti ho vyhoním,chceš?“ Každý, kdo zažil něco podobného dobře ví, že po výstřiku všechno ochabne a je značně citlivé, mnohokrát víc než pokud vzrušení trvá. A asi to ví i Paní…Ani jsem nezaznamenal, že si svlékla šaty a je jen v podprsence a kalhotkách, vidím malá ňadra co, mně překvapilo i černý nevyholený klín pod bílím prádlem. Zkušenými hmaty mi začíná masírovat penis, tedy hlavně žalud a já vzápětí mohutně vystříknu….“Pěkně“ pochválí mne a k tomu aby mne odvázala se nemá, začíná to být nesnesitelné. Pak se ale Paní smiluje a šňůru odváže. Neudržím se na nohách a padám na zem. „Dělej, vstávej, to byl jen začátek“ slyším její hlas. Pomalu se vzpamatovávám, podbřišek v jednom ohni, koule mne bolí. Snažím se vstát, ale s pouty na rukou to moc nejde. Uvolní mi ruce, můžu si odvázat „vodítko“ a konečně trochu vydechnout.
Zdálky slyším nějaký hluk motorů, asi traktor, lesáci nebo něco podobného, sem snad nepřijdou. Smím si sundat roubík a poděkovat. Dostanu vodu, Paní si zapálí cigaretu, asi vidí, jakou jsem dostal hroznou chuť na šluka…“Chtěl bys? Tak si ho pěkně nahoň, a dostaneš.“ Za chvíli mi stojí a dostávám zbytek nějaké Slimky, a, přiznám se, už dlouho mi cigareta tak nechutnala. „Pokračujeme, dělej!“ slyším po chvilce. Vede mne ke dvěma pařezům, asi metr od sebe vzdálených, musím si stoupnout na každý jednou nohou, udělat dřep a předpažit. Není to moc pohodlné, navíc přes ruce mi položí kus dřeva. Pak mi klade různé otázky, jak a kde si ho honím, kolikrát denně, musím vyprávět o své přítelkyni a popisovat jak souložíme a co spolu děláme. „Stačí, slez a pojď za mnou“ vede mne na druhý konec paseky, kde je postaveno 6 malých, asi půl metu vysokých překážek ze dřeva, tak tři metry vzdálené od sebe. Aha, tak tady vážně nejsem první, pomyslím si. „Budeš běhat tam a zpátky, přeskakovat a při tom si ho budeš pořádně honit, ale stříkat nesmíš, jasný?“ No, tak vám řeknu, kdo to nezkusil,nezná. Honila mně tak asi čtvrt hodiny, udělala zase pár fotek a pak řekla stačí a sedla si na pařez ve stínu.
Musel jsem si lehnout jí pod nohy a pak mi bosýma nohama začala dráždit péro. To bylo úúúžasné….ale v nejlepším, když už mi v něm začínalo cukat, přestala. Dovedla mne ke stromu, kde bylo asi ve výšce dvou metrů připevněno ocelové oko. Šňůrou mi pevně svázala ruce před tělem, pak jsem je musel zvednout a za hlavou mi je připoutala k tomu oku. Byl jsem naprosto bezmocný, ale dost mně to vzrušovalo. „Chtěl bys mně vidět nahou?“ Ta otázka mne zaskočila…ano Paní blekotám, a koktám. „Dobře, tak se dívej.“ Svlékla si prádlo a stála přede mnou úplně nahá….Překrásné tělo, už mi zase stál jako svíčka. Paní mně pochválila, pak si znovu natáhla gumovou rukavici a začala mi ho drsně honit…“Dělej dělej stříkej…!“ A v momentě ze mne vystříkl mohutný proud, stačila uskočit, sundala si rukavičku a pak…pak začala všechno balit do batůžku, poute roubík, šaty, prádlo…všechno.
Stoupla si přede mně, podívala se na hodinky a velmi pragmaticky mi sdělila:“Teď je čtrvrt na pět, cesta sem trvá 15 minut, zatím se každý za půl hodiny dokázal vyprostit…V šest hodin odjíždím!“ Vzala batůžek a odcházela..nahá, tomu jsem nerozuměl, ale asi to byla součást hry. Ještě mi zamávala a zmizela v lese. Začal jsem cloumat pouty a zjistil, že můžu třením provazu a ocelové oko provaz „předřít“ a tak jsem začal. Asi to měla vyzkoušené, protože po zhruba půl hodině jsem byl volný. Vyrazil jsem poklusem směrem k hromadě dřeva, potažmo k autu. Ale….u potoka jsem uviděl skupinu turistů a musel se rychle schovat a ztratil jsem drahocený čas, možná 5 – 10 minut, možná víc, protože obejít se to nedalo. Potom rychle na cestu a běžím co mi síly stačí k hromadě dřeva, uvažuju, že raději poběžím nejdříve k autu a poprosím o strpení nebo pojedu do města nahý, no nevím, byl to dost zmatek. To však nebylo všechno…právě jsem pochopil, co to bylo za zvuk ty motory odpoledne…Hromada dřeva zmizela. Zoufale hledám svoji igelitku a teď zase cyklisti…mizím za křovím, jakmile odjedou zase hledám, nikde nic a pak už jen vidím Octavii jak vyjíždí na silnici a mizí
Žádné komentáře:
Okomentovat